„Hospody už nejsou, co bývaly,“ stýskají si naši dědové a tátové. A mají tak trochu pravdu. Pivo sice zůstalo, ale tradiční hospodské hazardní hry odvál čas. Třeba na plátýnko už si nikdo nevzpomene, z barů a restaurací zmizely dokonce i ještě nedávno všudypřítomné výherní automaty. Pojďme si spolu zavzpomínat na staré časy.

Že se tradiční česká hospůdka proměňuje a částečně i mizí, dokazují čísla. Z 5 000 restaurací, které zavřely mezi lety 2018 a 2023, šlo nejčastěji právě o ty tradiční české. Podniky, kam se chodilo na pivo, guláš se šesti a partičku karet. Na jejich místo se dnes derou kavárny, bistra a další typy zařízení, které starší generaci štamgastů nejspíš moc nepřirostou k srdci.

Spolu se štamgasty mizí z těchto hospod i tradiční atmosféra. Když už, hrává se stolní fotbálek, deskové hry nebo hospodské kvízy. Ještě v 90. letech návštěvníci českých putyk přitom nic takového neznali. Čím jsme se tehdy v hospodách bavili? Ženy a muži, co tyto doby pamatují, by vám nejspíš odpověděli následovně:

Karty: mariáš, kanastu nebo žolíky už umí málokdo

Světoznámý kardiochirurg Jan Pirk razí krédo, že každý chlap by měl umět hrát mariáš. V jeho generaci, což jsou dnešní sedmdesátníci, to snad pořád platí. Ale u mladších ročníků? Jistě, existují i teenageři, kteří by v mariáši zahanbili nejednoho karbaníka. Bude jich ovšem zhruba stejně jako seniorů na TikToku.

Hrát karty v hospodě nám nikdo nezakázal. Přestali jsme sami od sebe. Nejspíš proto, že mariáš se do dnešní uspěchané doby příliš nehodí. Na první pohled složitá psaná i nepsaná pravidla, vlastní terminologie, počítání bodů do notýsku… Na tohle všechno je potřeba mít klid, trpělivost a dostatek času. Jenže kdo z nás tohle má?

Výherní automaty

V USA jsou výherní automaty součástí barů a kasin už přes sto let. U nás ne. Divoké dějiny 20. století mohou za to, že „bedny“ či „forbesy“ se k nám začaly dostávat až po sametové revoluci. Vzaly to ale šmahem. V devadesátých a nultých letech byste těžko narazili na českou hospodu, bar nebo benzínku, kde by v rohu aspoň jeden výherní automat neblikal.

Stejně rychle, jako k nám vtrhly, tak i zmizely. Od roku 2018 si výherní automaty zahrajete už jen ve specializovaných hernách a kasinech, kam je vstup povolen jen od 18 let. Případně online na počítači a na mobilu. Mimochodem, pokud byste si z nostalgie chtěli dát pár toček, tady je jeden tip k dobru: Na portálu Sazka Hry si můžete zahrát, pro zábavu i za peníze. Automaty i další kasino hry. A třeba při hraní rulety nebo blackjacku se ve hře objevuje i casino live dealer, tedy reálný krupiér.

Plátýnko, hromádky, moje teta-tvoje teta…

Za socialismu byl hazard tvrdě potíraný. Když jste ale znali ty správné lidi a věděli, kdy a kam zajít, potajmu jste si zahrát mohli. Byť, pravda, v improvizované podobě. V temných saloncích za zavřenými dveřmi, někdy dokonce v soukromých bytech byste marně hledali ruletu nebo „zápaďácké“ výherní automaty. Hráči se srdcem jako kníže Rohan si vystačili s kartami.

V herních doupatech se rozhodně nehrálo desetníky jako v mariáši. Kdo se chtěl přidat, musel si dát prachy do pořádný ruličky. A co že se hrálo? Třeba plátýnko, hromádky nebo moje teta-tvoje teta. Hry založené především na náhodě, které nehrajete proti ostatním hráčům, nýbrž proti krupiérovi a jeho banku. Podobně jako v ruletě, jen místo červené a černé sázíte na srdce a kule.

Patří hospodská kultura do muzea?

Byť jsou dnešní hospody na míle vzdálené tomu, co bývávalo, možná přeci jen nebude tak zle. O tom, jak podniky vypadají a co nabízejí, přece rozhodujeme my zákazníci. Takže jestli chceme zachránit českou hospodskou kulturu, co takhle večer vyrazit, nejlépe i s pár kumpány? Zmiňovaný mariáš se dá hrát už ve třech.